Kapitola 22.
Vánicový kožich se probral.Slunce svítilo a oteplovalo doupě.Byl první den Novolistí.Ucítil šťiplavý pach.Tuláci!Ostatní válečníci to nejspíš ucítili a vylezli z doupat.,,Tuláci!Obranné pozice!"Zavřeštěl velitel.Do tábora vtrhli tuláci.Vánicový si vybral tmavě hnědého mourka a skočil na něj.Mourek ho ale povalil.Vánicový se nedal a škrábnul ho.Tulák zavřísknul.Vánicový kožich využil chvilky a vyvléknul se mu.Rychle na něj skočil a natrhnul mu ucho.Tulák zavřísknul a utekl.Brzy na něj skočil další,menší,odpovídal učedníkovi.Ale byla to kočka.Vánicový jí okamžitě povalil a začal jí párat břicho.Potom jí pustil a tlapkou praštil do hlavy.Učednice ale zůstala ležet.Vánicový jí za to drábnul přes oko.Teď měla jen jedno dobré.Pořád ležela,ale žila.Vánicový jí škrábnul ještě přes bok.To učednici,probralo,sebrala všechny síly a utekla.Tuláků bylo daleko méně.Vrhnul se na dalšího který zrovna bojoval se Skalním drápem.Tulák byl obrovský a Skalní dráp se dobře bránil.Vánicový kožich tuláka ošklivě škrábnul na boku.Tulák ze sebe shodil Vánicového a vrhl se na Skalního.To ale přiběhla Temné srdce.Temn se tulákovi zakousla do ramene.Tulák jí shodil ale ona na něj znova skočila.Takhle Vánicový svou sestru nikdy neviděl.Byla plná života,jako matka která brání svá koťata.Temná se zakousla tulákovi do krku.Tulák zavřísknul a utekl.Ale neměli čas na vzpamatování a útočili zas.Koutkem oka spatřil Oblačnou tlapu a Rybízovou srst jak bojují.Vánicový se zakousnul tulákovi do ramene.Tulák zavřísknul a utekl.Pitom si na něco vzpomněl.Školka!Zrychlil tempo a utíkal ke školce.Tlapky měl v jednom ohni.Všimnul si že jednomu tulákovi se povedlo ukrást kotě.Vánicový na něj skočil.Tulák se mu chtěl vykroutit,ale je pozdě.Vánicový se mu zakusuje do krku a tulák umírá.Kotě které odnes bylo Mývalokotě.Vánicový čapnul malého kocourka a odnesl ho do školky.,,Co se stalo?"Zeptal se Mývalokotě.,,Chtěl tě unést tulák."Vánicový vtrhnul do školky s kotětem.Podal ho Pampeliškové záři.,,Moc ti děkuji,"řekla kočka.,,Nemáš zač,"řekl Valnicový kožich a vystřelil ze školky.Mrkvová tlapa pomalu odrážela učedníka.Učedník zavřísknul a utekl.Nakonec utekli všichni tuláci.,,Jaké jsou stráty?"Zeptal se udýchaně velitel.,,Akorát Sněžný levhart a je tu hodně raněných koček,"ozvalo se.Vánicový se zarazil.Sněžný levhart byl jeho otec a on ho měl moc rád.Jeho sourozenci na tom byli stejně.Jejich otec je miloval a oni to věděli.Teď je na dobrém místě.,,Jeho nejbližší za něj budou dnes truchlit,"řekl velitel,který věděl že pro Skalního,Vánicového,Temnou a Sojčí je důležitý.Čtyři kočky se rozběhli k tělu svého otce.Brzy přiběhnul i Leopardí ocas s Lví kožešinou kteří pobrali její koťata.Vánicový byl smutný,otec pro něj znamenal hodně.Temné srdce,Skalní dráp,Sojčí píseň,Leopardí ocas a Lví kožešina na tom byli stejně.Dokonce přišla i Ledová orlice,jeho učednice.,,Byl to skvělý kocour,"řekl Leopardí ocas..,To byl.",,Je čas odnést jeho tělo."Čtyři sourozenci odnesli otcovo tělo.Vánicový vykopal díru kde otce pohřbili a potom jí zase zakopali.Dnes to byl smutný den.Vánicový a jeho sourozenci si lehli do válečnického doupěte kde taky usnuli.